Get your own Free Home Page[BALADA PADESÁTÁ TŘETÍ]
o ušlechtilém rozumuProč nechceš se dát obejmout,
má vzácná, tajuplná, nýcí?
Shořel bych u tebe jak troud
kvůli tvé zlatohědé kštici.
Do nebe je to volající!
Proč nedostal jsem rozum sám,
ten, co mívají kanovníci?
Snad je to všechno sebeklam...Bez láskyplných krutých pout
(nechci chtít to, co chtějí všici)
chci na Celebes odeplout
a zažívat tam rudé hicy,
či do Delf k dámě zlověštící.
Bolavou hlavu z toho mám,
jen stěží držím mužnou líci.
Snad je to všechno sebeklam...Chtěl jsem tě ještě horkou kout -
a ty tu sedíš jako spící...
Já krákám jako strakapoud:
"Má Mici, majne líbe, Mici!"
Žiji, jak žijí námořníci,
na měsíc byt si najímám
a chodím jako na Měsíci.
Snad je to všechno sebeklam...Poslání:
Když nevíš vzteky, kam se hnout
a utíkat zas není kam,
lehni si klidně na lavici:
vždyť je to všechno sebeklam!
Get your own Free Home Page