Zpráva závodní osmy Blesku způsobila v pražském přístavu poplach. V Praze neměli ještě ani tušení o tom, co se odehrálo na palubě „Primátora“, neboť pasažéři, kteří přežili domnělý výbuch kotle, zachránivše se na vorech, byli vysazeni šťastně na břeh a nasedli na modřanskou lokálku, která se v té chvíli jen pozvolna blížila k Praze.
Všechno pražské námořnictvo bylo svoláno dělovými výstřely do přístavu, zatím co již kameloti se zvláštními vydáními večerníků běhali po Praze volajíce: „Vzpoura mužstva na lodi ‚Primátor Dittrich‘! Kapitán a kormidelník v nedbalkách na břehu. Pusté orgie na palubě za pouhých 20 haléřů!“
Netrvalo to ani hodinu a již vyplulo veškeré vltavské loďstvo proti vzbouřencům. Vpředu se míhaly hlídky na maňáscích, za nimi pluly rychlé motorky, pak větší a větší parníky a posléze jádro flotily, křižníky „Palacký“ a „Štěchovice“, opatřené děly a mužstvem, ozbrojeným po zuby. Na přídi „Palackého“ stál se zachmuřeným čelem vrchní velitel spojených loďstev vltavsko-sázavsko-berounských komodor Jahelka, obklopený šesti admirály. O osmé hodině ranní dostihli chuchelského pobřeží, řídíce se údaji z láhve. Tři trosečníci, zimou a hladem zmoření, byli dáni do ošetřování lodnímu lékaři parníku „Mělník“. Kapitán však vypil pouze číšku čaje a poživ něco sucharů prohlásil, že se zúčastní bitvy jako prostý námořník, dokud nedobude zpět své lodi; nato si navlékl plátěné kalhoty, a ozbrojiv se automatickou pistolí, vyřítil se na palubu. V tu chvíli, bylo to kolem půl deváté, hlásila hlídka ze stožárního koše:
„Vrchol stěžně na obzoru!“
Komodor Jahelka zamířil svůj neobyčejně ostrý dalekohled udaným směrem a s určitostí prohlásil: „Je to ‚Dittrich‘!“ Na palubě zavládlo vzrušení. Zvolna se vynořoval komín, pak horní části lodi a posléze celý parník. Komodor pátral dalekohledem, objeví-li na palubě známky života. Náhle mu uklouzl výkřik údivu.
„Spravedlivé nebe!“ zvolal, „sním či bdím?“